Philophize This! e001 - Presocratic Philosophy

     Najednou mě popadlo šílené nutkání věnovat se tomu, co mě opravdu zajímá namísto toho dokonale oblbujícího seriálu Friends. Vyhledala jsem se na Google "the best philosophy/ neurology/ history/ psychology podcast" a začala jsem na Spotify sledovat spoustu tvůrců, o ktterých ještě nevím, co si mám myslet. Hned ráno, na úkor školy, jsem se pustila do jednoho z nich, který je prý "beginners friendly if listened to in order", první epizoda podkástu "Philosphize this!" byla o předsokratické době. Všichni zřejmě pocházíme z Afriky. Nejspíše se nám tam úplně nelíbilo, a tak jsme se rozhodli vycestovat přes úrodný půlměsíc do Evropy, později Asie a Austrálie.

    Podle všeho byla Evropa značně hojná a nám zabírala méně času i energie starost o potravu, a tak jsme měli daleko více času na přemýšlení. Tak se tedy dostáváme k úplně prvnímu filosofovi Tháletovi (Thales of Miletus), který jako první začal přemýšlet zcela ateisticky a ptal se, odkud to všechno přišlo, když to sem nepostavil bůh? Byl zřejmě velmi pohledný a bohatý (dobrá partie), zbohatnul i na pěstování oliv. Úroda byla tehdy dle všech závislá na náklonnosti bohů, on ale zjistil, že záleží spíše na tom, zda na určitém místě prší či ne.

    Jedna z jeho teorií byla, že je vše stvořeno z vody a že všechna pevnina plave na moři jako nějaká loď. Byla to velmi dobře podložená teorie, neboť si Táles všiml, že jsou všechny živé organismy na vodě závislé, že nás voda obklopuje, ale také toho, že má voda 3 skupenství, stejně jako všechny látky, které znal (o plazmě samossebou nevěděl). Na tom, že vše vzniklo jen z jedné látky se shodovali do té doby všichni, jen se filozofové nemohli dohodnout, jaká látka to je. Na otázku, jak lidé v ještě nevyvinuté formě, nejspíš batolat a dětí přežili v nehostinném světe opodvěděl, že jsme dlouho žili v rybím břiše a až jsme byli s to oosamostatnit se, prodrali jsme se na povrch.

    Po Tháletovi přišel Héraclitus/Hérokleidés. Ten byl oproti Tháletovi velmi nesympatický a ješitný, navzdory jeho sociálním dovednostem byl však naprostý génius. Jedna z jeho nejznámějších vět zní: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." Zastával tzv. flux theory (teorie toku), která vesměs říká to, že se vše neustále mění, byť se zdá statické a neměnné. Den a noc, stejně jako teplo a zima, jsou jen dvě strany stejné mince a na základě těchto protikladů, které mezi sebou nesutále zápasí stojí celý vesmír. 

    Velmi zajímavá je také Démokritós, ten tvrdil, že je svět stvořen z dále již nedělitelných částic, kterým říkal atomy. Atoy jsou prý částice velmi malých rozměru a odlišného tvaru. Sladké věci jsou prý tvořeny hladými, pravidelnými částicemi, hořké zase velmi složitými. Tvrdil také, že není žádný další život a po smrti se prý hmota našeho těla přemění a dovolí tak vzniku nových organismů. Za tyto teorie ho tehdejší spoluobčané moc nemuseli. Jeho přesvědčení přímo odporovala křesťanskému přesvědčení o tělu a duši a atomy byli pro ostatní něco naprosto neuchopitelného, tudíž nepochopitelného.