Hellenismus - stoicismus, metafyzika a logika

    Celé to začalo filozofem jménem Zeno, narozeným okolo roku 330 PK. Zeno se optal věštce, co má udělat, aby byl jeho život co nejspokojenější. Věštec na to odpověděl, že se má na věci dívat z pohledu mrtvého. Načež se Zeno ponořil do četby starodávných knih. To a zřejmě také přežití srážky lodí, v té době jisté smrti, zapříčinili obrat Zenova života o 180°. Zachránil se totiž tak, že uplaval. Plaval daleko - až do Atén a konečně o sobě mohl říci, že se na věci podíval z pohledu smrti, což lze nejspíš vysvětlit tisíci různými způsoby, ale dle mého názoru to znamená nesmírnou vděčnost za veškeré každodenní běžnosti a zároveň pochopení své drobnosti a maličkosti. Nejspíš si v takové chvíli člověk uvědomí svou maličkost a bezmoc, naopak sílu a důmyslnost matky přírody/vesmíru/světa/boha, jakkoliv tomu chcete říkat.

    Zeno si v Aténách přečetl knihu o Sokratovi a okamžitě se do něj  a jeho učení zamiloval. Když se ptal knihkupce, kde by našel člověka Sokratovi podobného, byl odkázán na Cratese, předního zastánce cynismu. Crates od té doby naučil Zena spoustu věcí, nicméně v  některých ohledech hse jejich názory značně rozcházely a Zeno si později založil školu vlastní, ve stoe (dle stoy se později hnutí/učení pojmenovalo).

    Co tedy Crates učil Zena? A s čím Zeno nesouhlasil a jaká přesvědčení si nakonec ponechal? Cynici se podobně jako epicuriáni i stoici snažili žít co nejpokojnější život. Ep. to řešili odříznutím se od ostatního světa a životem v komunitách. Cynici, po ep, vzoru věřili, že choutky nad rámec našich základních potřeb člověku přináší jen pramalé potěšení. Od konvexní společnosti se izolovali však zejména emočně. Snažili se svůj život zkrátka neprožívat, žít naopak v poklidném soužití se svým předem určeným, neovlivnitelným osudem a se svou přirozeností. 

    Není důvodu ničeho se strachovat, neboť náš osud je předem určen tak, aby zapadal do dokonalého systému přírody/logosu/boha. Vše tedy, byť se může z našeho mravenčího pohledu zdáti špatné, z pohledu celistvého, z pohledu boha či vesmíru jde vždy o krok správným směrem na cestě k dobru celého světa. Je proto důležité čistě a zřetelně vnímat celistvý obraz než se zbytečně strachovat a plýtvat svou silou a emocemi nad jednotlivými puzzlíky.

    I cynismus i stoicismus se tedy snaží žít v harmonii s přirozeností a přírodou a odmítají lidské slabosti, emoce či konvence. Velkou částí naší přirozenosti a také hlavní rozdíl mezi člověkem a opicí je člověkova schopnost uvažovat, proto je stoický přístup velmi racionální a pragmatický, neboť pouze tehdy, když se oprostíme od emocí, můžeme dojít k logickému a dobrému závěru/řešení situace.

    Oba směry tedy tvrdí, že nejlepší život je žit ve ctnosti a přirozenosti. Čím ctnostněji žijete, tím více jste v souladu s přírodou, čím více jste v souladu s přírodou, tím ctnostnější náš život je. Cíl života je dosáhnout harmonie s přírodou. Zenovi ale chybělo fyzikální vysvětlení těchto myšlenek. Něco, co je pro tento svět velmi důležite, ale cynikům (nástupcům Sokratovým) se tyto úvahy zajisté zdály až moc abstraktní a nedůležité, aby se jimi zabývali.

    Na základě Platónova a Xénokratova učení vytvořil teorii vlastní. Na rozdíl od Plata tvrdil, že skutečné je jen to, co vidíme, co může samostatně jednat a na co je možné reagovat. Tyto vlastnosti přisuzoval jen tělům. Existují tudíž jen těla. Zároveň je však možné být částí světa, aniž by věc tuto kapacitu měla. Tyto věci (jako je láska, moc) jsou pouze pomyslné. Všichni jsou podřízeni oné záhadné síle (vesmír/příroda/bůh) a každý má v sobě maličký úlomek této skládačky, který lidem dává možnost uvažovat.

    Právě tato vesmírná síla, stejně jako my všichni i vše okolo nás vzniklo ze směsice ohně a větru, které se říká Timaeus. Do této směsice se později přimíchaly i voda a zem a tyto čtyři živly tak daly vzniknout celému světu. V každé věci je teď směsice všech nebo jen některých těchto živlů. Slunce je pouze oheň, Měsíc je oheň s větrem a v živých bytostech jsou obsaženy všechny čtyři živly. 

    Elementy se dělí na činné a nečinné (oheň + vítr X voda + země). Činné elementy dávají vzniku novým věcem a umožňují změny.

    Stoici tedy kultivují svou schopnost rozhodovat se na základě logického úsudku, což je schopnost, která nám byla přírodou svěřena, tudíž patří k naši přirozenosti a tvoří náš život ctnostnějším, tudíž poklidným harmonickým. Tyto myšlenky shrnuje nástupce Zena - Cleanthes, který kromě všeho jiného sděluje čtenářstvu své básně 4 pravdy: Bůh pečuje prozřetelností, pro šťastný život ne nezbytná ctnost, vesmír je harmonická jednota a vše řídí univerzální/vesmírný/všeobecný rozum/smysl.