Hellenismus - stoické myšlenky

    Kolem roku 150 PK Athény opakovaně přepadly Řím a ten jim udělil velkou pokutu. Athéňané proto poslali do Říma své filozofy, aby vyjednali přívětivější cenu. To se jim nakonec povedlo a díky zbylému času v Římě zaseli sémě filozofického učení.

    Nejznámější trijlístek filozofů tohoto učení je: Seneca, Epictetus a Markus Aurélius. Každý je naprosto jiný a přinesl důležité myšlenky, neboť každý pocházel z naprosto  jiné vrstvy. Epicteus byl otrok, Seneca byl římský státník, který se později ocitl pod krutovládou Nerona a nakonec jím byl nucen spáchat sebevraždu. Marcus Aurelius byl velmi mocný vládce a je pokládán za posledního dobrého vládce Říma, měl proto také mnohé starosti a jeho život nejspíše také nebyl nejlehčí.

    Celá myšlenka stoicismu se točí kolem pomu Oikeosis, z řeckého oikos, což znamená něco jako dům či orientace, v našem významu se jedná o smysl bytí. Ten je u zvířat velmi prostý (přežít), však u lidí, kterým byla svěřena vzácná možnost uvažovat, je to trochu složitější. Neboť k naplnění svého potenciálu, životního smyslu, musíme potlačit iracionální myšlení a jednat pragmaticky.

    Emoce nelze ovládat, proto je nežádoucí mít je v jakékoliv míře, neboť se to vždy může zvrhnout. Potlačení emocí dosáhneme uvědoměním si, co můžeme a nemůžeme ovlivnit. Dle stoiků můžeme ovlivnit pouze naši mysl a své činy a na vše ostatní není spoleh. Je proto iracionální a zbytečné zabývat se věcmi či svým osudem, které nelze ovlivnit. Vše, co nelze ovlivnit se nazývá lhostejnost. N neovlivnitelným věcím je radno být lhostejný, i když si můžeme dovolit preferovat nějaký výsledek. Npříklad zdraví je preferovaná lhostejnost, která může mít jak dobrý tak i špatný dopad (např. zdraví Adoůfa Hitlera není zrovna pozitivní) avšak většinou se jedná o dobrou okolnost.

    Právě pochopením této věci a tedy stavu bez utrpení se říká apathea. Všechny činy, ke kterým se člověk uchýlí jsou někde na spektru mezi ctností a neřestí (racionálním a iracionálním rozhodnutím). Epituovy učenci dokonceč napsali knihu pojmenovanou „Enchiridion" nebo také příručka, která je bohatá na myšlenky právě v tomto odvětví. Tvrdí, že člověk nemůže být nikterak omezen, když je jeho mysl svobodná a ani trest smrti nemůže takového člověka vyvézt z míry, neboť tuto okolnost nemůže ovlivnit a tudáž jsou všechny myšlenky či činy ubírající se tímto směrem naprosto zbytečné.

    Spolu s Marcem Aureliem se také shoduje, je člověk by měl žít v přítomnosti  a že největší překážkou je přemýšlení o budoucnosti - očekávání. Neboť když očekáváme, domníváme se, že se něco stane, jsme poté značně vyvedeni z míry, není li tomu tak. Marcus Aurelius tvrdí, že nejlépe se vyhneme nebezpečnému a nerealistickému očekávání, budeme li na vše nahlížet pesimisticky a každé ráno se předem připravíme na zlé věci, které se nám mohou stát.

    Emoce jsou tedy překážkou a je nejlepší je chyrurgicky odstranit z našeho vědomí. Tou nejdestruktivnější emocí je však zlost. Epictetus tvrdí, že naše emoce se rozdělují na čtyři základní (potěšení, bolest, touha a strach). Zloba, která chce, aby se již přešlá situace jevila jako spravedlivá, a která má 4 fáze (realizace, rozhořčení, odsouzení a odplata). Touží po pomstě, pramení tedy z touhy. Touhu lze eliminovat již zmíněným postupemn k očekávání, pesimismem a také meditací.

    Stoici tvrdí, že vše je již předem určeno, avšak že se to nevylučuje s konceptem svobodbé vůle. Člověčí život přirovnávají ke psu připoutaného za vůz. Pes si nemůže zvolit, kam jde, může si však vybrat, jakým způsobem tam dojde. Dle stoiků by člověk neměl zápasit ani brečet nad svým osudem a povinnosti konat bez odkladu a okolků, neboť za každých okolností uděláme to samé a dojdeme ke správnému cíli své cesty. Čí dříve to přijmeme a čím ochotněji vůz budeme následovat, tím spokojenější náš život bude a tím méně energie vyplýtváme naprosto zbytečným vrtošením.

    Dle stoiků vše patří přírodě, tedy i věci, které vlastníme máme, nepatří tak úplně nám. Tak bychom se k nim měli i chovat a také přijímat jejich odchod. Ať už nám věc či člověk byl jakkoliv milý a drahý, nepatřil nám a teď jsme ho pouze VRÁTILI zpět. Tímto postupem lze zabránit neutěšitelné bolesti i po neočekávané smrti námi nejoblíbenějšího tvora.

    Jako poskední jen zmiňuji, že úděl člověka je pracovat sám na sobě a ovlivňovat to, co může, jak nejlépe dovede (cvičit svou mysl) a zároveň neztěžovat život jakýmkoliv tvorům kolem něj, neboť je součástí systému, ve kterém má jasně danou úlohu i místo a nebude li svůj úkol plnit, zapříčiní tak disharmonii i v životech bytostí  všude kolem sebe. Právě proto, že svou mysl můžeme ovlivnit, to, co nejvíce potřebujeme, je v nás samotných a my sami jsme strůjci svého osudu. Neurčujeme sice, kam dojdeme, ale v jaké náladě bude naše cesta probíhat. Ke spokojenosti vede pouze cesta plná cti a sebekontroly, neboť čest je na nejvyšší hodnota, které je člověk schopen dosáhnout a která později otevírá dveře jak k radosti tak ke spokojenosti a nejspíše i k úspěchu.

    Život se neměří na léta, nýbrž na kvalitu a na každém záleží, co pro něk kvalita znamená. Stoici si vybrali čest a o ni usilovali celý svůj život, Je na každém z nás, jaká způsob pro svou cestu si zvolíme my.