Skepticismus

     Skepticismus přinesl velkou změnu, neboť tvrdí, že pravdu/věděn nelze získat. Stoici říkají, že některé domněnky jsou pravdivé a jiné ne a že člověk by neměl dělat úsudek/reagovat, dokavaď si není na 100 % jist. Skeptici však tvrdí, že nic není naprosto jisté.

    Zeno popisoval vrstvy vědění jako dojem, souhlas, kognitivní dojem a znalost. Dle skeptiků si však nikdy kognitivním dojmem nelze být jistý, tudíž ani nemá cenu dělat závěry či snažit se najít pravdu, neboť ta stejně nemůže být nalezena. Jak totiž zjistíte, že je to pravda a ne klam?

    Asi nejradikálnějším skeptikem byl Pyrro, který dokonce nevěřil v bolest a nechal se operovat bez jakýchkoliv uklidňujících látek. Bohužel tedy nevěřil ani v zapisování myšlenek, tudíž se dochovali jen spisy jeho příznivců. Tvrdil prý, že člověk by měl být neumíněný, nevázaný a neochvějný v tom, že každá věc zároveň je i není.

    Skeptici se také snažili docílit klidu v mysli, dělali to však způsobem celkem těžkým a poněkud nepraktickým, neboť odmítali vše. Odmítali dělat jakékoliv závěry, čímž se logicky vyvarovali těch chybných a zejména negativních, neboť tvdili, že co se zdá být dobré, muže vyústit ve velmi špatné koncekvence a naopak.

Čtyři hellenistické školy (cynismus, stoicismus, epicureanismus/požitkářství a skepticismus) mezi sebou neustále zápasily, skeptici však téměř nikdy s ničím novým nepřišli, byli naopak mistři ve vyvracení argumentů ostatních stran. Mistrem  argumentů byl Carneades, který stal ředitelem Platónovy akademie, kde však vyvracel Platónovy a Sokratovy názory. 

    Před Carneadem však řídil Akademii ještě jeden skeptik - Arcesilaus. Ten tvrdil, že ačkoliv nejsme schopni určit, co je pravdivý a co klamný dojem, měli bychom si vybrat tu nejpravděpodobnější variantu a podle té se zachovat, neboť když se na nás řítí divočák, jen pošetilý člověk by nejprve zkoumal pravdivost tohoto vjemu před tím, než by se dal na útěk. Toto tvrzení skeptiky tak trochu rozdělilo na ty "normálnější" a "radikálnější" (pyrronismus).

    Na filozofické scéně se ještě mihnul muž jménem Philo, toho skeptici odmítali, neboť na ně byl moc měkký a z dnešního pohledu tak trochu přemosťoval rozdíl mezi skeptiky a stoiky. Tvrdil, že skeptici vlastně myslí, to samé. Jen mají trochu jinou definici pro pravdu.

    Na závěr charakteristika dle podkástu: Taťka Šmoula (nejkeptičtější) = Carneades, Mrzout (nejmrzutější, nevěří v nic) = Pyrro, Šmoulinka (mírumilovná a láskyplná) = Philo.