Zakončení Helénismu a Philo z Alexandrie

   Nacházíme ve středomoří, v pozdním středověku. Jediná se o dobu velmi nejistou, plnou válek. Centrem bohatsví a vědění již nadále nejsou Atány ale Řím a Alexandrie. Svět leží u nohou Alexandrovi Velikému. Není tedy divu, že lidé se obrací k jistotě a filozofický trend o všem pohybovat se postupně obrací spíše dogmatickým směrem. S filozofií se začíná mísit náboženství (pohanství, judaismus a křesťanství). A učenci se navrací ke starému učení Platóna a Aristotela. Z platonismu se postupně stává neoplatónismus. V této době je však v období tzv. středního platónismu, který je charakteristický právě mísením filozofie s náboženstvím a sestavováním nového směru za pomoci nejsilnějších části teorií rozličných filozofů (zejména tedy Platóna).

  Philo z Alexandrie je tedy zástupcem středního platónismu a zároveň žid. Snaží se tedy naroubovat Platonův timeaus na Tóru (starý zákon). Starý zákon je dle Židů psán Mojžíšem a právě toho Philo uznával za otce celé filosofie. Vytvořil si svou, dnes již vyvrácenou teorii o tom, jak byl Plató ovlivněn Pythagorem a ten právě Mojžíšem. A tudíž by dle něj Platónova teorie o světě forem přímo korespondovala s Mojžíšovým výkladem vzniku světa.

  Philo totiž chápal starý zákon jako filosofický text a právě díky němu se v dnešní době náboženské texty běžně interpretují i jako pouze obrazné metafory a metonymie obsahující daleko hlubší význam. Jediná věc, na které se všichni filosofové shodli je, že se člověku vyplatí žít počestný život a odolat touze a pokušení. (Philo popisuje vyhnání  Adama a Evy z ráje jako právě odchýlení se od ctnostného života a podvolení se pokušení.)

    Philo se tedy svérázně a prozíravě vyjádřil řádek po řádku k celé Tóře. Tvrdil například, že všemocný Bůh přece netvořil svět po dny, nýbrž vytvořil ho instatně. Pořadí jednotlivých dnů a co v nich Bůh stvořil prý přesně koresponduje s významem číslic, který jim přisuzovali pythagorejci, ti věřili, že číslo 6 je nejmocnější a naprosto dokonalé číslo, neboť součet i součin čísel, na které lze rozložit je roven právě 6.

    Dle Platónovy teorie je bůh pouhý řemeslník, který vytvořil nedokonalý svět dle dokonalé předlohy (svět forem) a Philo říká, a tím krásně kloubí obě teorie, že starý zákon popisuje tvorbu právě světa forem, který se nejspíše utvořil nejdříve v Bohově mysli a ten poté dle předlohy ve své hlavě vytvořil náš svět.

    Další takový oříšek byl, že Plató ve svých pracích zmiňoval dvě duše, jedna byla ve světě forem, dokonalá,  vševědoucí a čistě racionální, část z ní ukryta v každém z nás. Avšak také se tu vyskytuje lidská, chybná a iracionální duše, která s tou racionální v každém z nás bojuje a výsledek boje jasně určí, zda budeme jednat ctnostně či podlehneme chtíči. Na to Philó řekl, že iracionální duše nebyla vytvořena dokonalým tvůrcem, avšak nevím, zda jen tak samovolně vznikla či co... Ta racionální je však vytvořena dokonalým bohem a je tudíž sdílená, všudypřítomná a věčná.

    To byl tedy judaismus, pro pohanství byl zlomový filosof Plutarch. Pohanství v té době znamenalo, že člověk nebyl ani křesťan a ani žid, tudíž nevěřil v nic, nebo ve více bohů. Plutarch dobře narodil a proto se našla spousta lidí, která se chtěla vlichotit do jeho přízně jen pro svůj prospěch. Asi i proto se hodně zabýval tím, jak jsou pro nás tito lichotníci nebezpeční.

    Praví přátelé jsou pro člověk velmi důležití z nesčetných důvodů, avšak dle Plutacha jsou cenní zejména díky upřímné zpětné vazbě, která člověka velmi posouvá  a které on sám, jakož to velmi zaujatý jedinec, není sám schopen. Je však důležité nemýlit sám sebe!